Kdyby se někdo z předchozích generací ocitnul v dnešním světě, užasnul by. A obdivoval by to, co on ve své době neměl a co my máme. A žasnul by zřejmě i nad tím, jak je možné, že si toho nevážíme. Možná by vůbec nechápal, jak dokážeme brát leccos pomalu zázračné jako naprostou samozřejmost.
Vezměme si takovou instalatérskou branži. Co všechno jenom díky instalatérům dneska máme! A přitom to není zase až tak dávno, kdy bylo něco takové pomalu utopií.
Ještě moji prarodiče například prožili i úplný sklonek života v domě, ve kterém byl jediný záchod pro tři domácnosti na společné chodbě. A kdyby tito viděli, jak vybavené jsou naše dnešní toalety, nemohli by neužasnout.
Z filmů pro pamětníky, ale i z těch, které dosud pro pamětníky nejsou, známe třeba společný vodovodní kohoutek na pavlači. Určitě znáte film Zítra to roztočíme, drahoušku, že? Kde například zaznívá dotaz, k čemu jim bude americká automatická pračka, když nemají v bytě vodu.
Prostě se nám instalatéři postarali o to, abychom měli život na dříve nepředstavitelné úrovni. Díky nim máme kompletně vybavené koupelny a toalety, díky nim nemusíme vylévat odpadní vodu před domy na ulici. A je ještě spousta toho, co bychom bez instalatérů neměli a bez čeho už bychom si vlastně nedokázali své životy ani představit.
Zkrátka a dobře jsou pro nás instalatéři nepostradatelní. Musíme je mít, protože jsme dávno odvykli životu bez vymožeností, které díky nim máme. A které nám tito musí stále budovat a udržovat. Abychom žili jako takzvaní civilizovaní lidé. Což bychom bez nich zaručeně nebyli. Protože co by se z nás stalo, kdybychom se nemohli denně mýt, kdybychom se koupali v neckách, kdybychom si nosili domů vodu ve džberech a pak ji vylévali, kam by se dalo, kdybychom chodili do křoví na záchod a podobně? Bylo by z nás to, co z nás naštěstí díky instalatérům není.